Powidok

Grafika je součástí cyklu věnovaného pozůstatkům. Umělkyně je interpretuje jako vzpomínky a skvrny, které se nám vryjí do paměti a zanechávají pouze dojem, nikoli konkrétní záznam krajiny. Snaží se hledat souvislosti mezi skvrnou a čarou. Považuje je za mizející krajiny, které musí velmi rychle zachytit na plátně, než se úplně rozmazají. „Pokus o rekonstrukci pohybu
v rovině plátna způsobuje, že obraz (…) se stává čistě vizuálním jevem, optickým fenoménem ve dvojím smyslu: jednak jako něco určeného výhradně k pohledu, ale také jako proces samotného pohledu.“ Čerpá ze vzpomínek na cesty, dlouhé hodiny strávené ve vlacích a obrazy, které jí z toho zůstaly. Tento přístup k tvorbě spojuje s výrazným akcentem vytrženým přímo ze stěn panelových domů. Vytváří disonanci a staví proti sobě dva světy, čímž jim dává nový příběh.